wz

 

 

 

Ostatní:

O mně

Videa

Kapela

Vláčky

TOPlist

Můj banner:

 

 

Kytarová elektronková hlava Blue

Již mnoho let jsem bažil po vlastní konstrukci elektronkové hlavy. Chtěl jsem něco malého, snadno skladovatelného a výkonem vhodného na cvičení doma. Ve zkušebně a na koncertech hraji na Marshall - Super Lead Plexi 1959. Je to opravdu skvělý zesilovač a nedám na něj dopustit ale do obýváku je 100W v lampách opravdu hodně a když připočtu velikost reproboxu tak bych musel vystěhovat půl obýváku :-)  Konstrukce zesilovače který chci popsat se táhla dobrých osm let. Ne proto, že by byla tak náročná, ale spíše proto, že jsem ji ostatně jako spoustu dalších projektů mockrát překopal, odložil a znovu se k tomu vrátil. Poslední návrat se konal na podzim roku 2016 kdy začalo být venku nevlídno a tím pádem skončili práce na zahradě a zbyla tak trocha času na bastlení. Znovu jsem oprášil původní šasi zkonstruované narychlo před mnoha lety z kusu kuprextitu našroubovaného na dvě dřevěné laťky. Bylo na něm osazeno napájecí trafo, výstupní trafo filtrační kondenzátor koncová elektronka EBL21 a potenciometr hlasitosti. Vše kromě transformátorů, které byli jako jediné umístěny správně (tenkrát při prvním osazení jsem byl asi osvícen :-) ) jsem demontoval. Na stávající kuprextitovou desku jsem v přední části přilepil chemoprenem ještě jednu. Tato část byla po mnoha předchozích zapojeních doslova jako řešeto. Základní deska se tím i podstatně zpevnila. Dále jsem uřízl přední a zadní čelo z 2mm silného hliníkového L profilu a přišrouboval k základní desce. Na takto upravenou desku jsem rozměřil otvory pro koncovou elektronku, elektronku předzesilovače a indikátor vybuzení. Pak jsem připravil otvory pro ovládací prvky a na zadní stěně pro přívodní konektor, pojistky a výstupní jack.  Pro EBL21 jsem osadil původní bakelitovou patici, ale pro předzesilovací ECC83 jsem objednal novou keramickou Noval se stínícím pouzdrem. Pro magické oko jsem osadil též keramickou patici Noval, tentokrát už bez pouzdra. Filtrační kondenzátory jsem umístil dozadu mezi transformátory. Použil jsem kondenzátory ze spínaných zdrojů na 400V. Každý kondenzátor má svou objímku kterou jsem vyrobil z kusu plechu a je spolu s ní přišroubován k základní desce. Měl jsem strach aby se případnými vibracemi neuklepaly. Předzesilovač vychází ze zapojení p. Milana Martana který ho použil ve svém kombu Harlequin a velmi se mi zalíbil svou jednoduchostí a přitom pokrytím široké škály zvuků při minimálním počtu ovládacích prvků. Koncový zesilovač pracuje v jednočinném zapojení a jeho výstupní výkon je kolem 6W.

Schéma zapojení včetně napájecího zdroje (není zde zakreslena pojistka pro sekundární vinutí napájecího transformátoru).

 

Vstupní a výstupní trafo je použité z nějakého starého radia, bohužel už nevím z jakého protože když jsem to tenkrát kuchal, byl jsem ještě na škole a jakožto chudý student jsem moc neřešil co je to zač a že by to dnes mohla být i vzácnost. Tehdy mě zajímal spíš jakýkoliv způsob jak sehnat součástky i za cenu likvidace celého přístroje. Zkrátka člověk dospívá i v těchto věcech. Dnes bych si trafa raději nechal navinout a rádio zachránil. No ale když už jsem je měl, škoda jich nevyužít.

Hotové osazené šasí před prvním zapojením

Součástky jsou pájené přímo na kuprextit  a cesty jsou vytvořené frézkou. Je zde vidět i pozůstatek předchozích konstrukcí :-) prapůvodně měl být na kuprextit osazen stereo zesilovač s 2x MBA810 což je u trafa dobře vidět.

Po osazení, zapojení a několikanásobné kontrole nezbývalo než strčit vidlici do zásuvky, připojit reproduktor a kytaru, nažhavit a pořádně to osolit :-) Výsledkem jsem byl tak ohromen, že mě to hned nakoplo k další práci a provedení do dokonalosti. V Corelu jsem navrhnul přední panel, vytiskl na hladký papír a přežehlil na pásek kuprextitu. Poté ho klasicky vyleptal v FeCl3 a po vyleptání postříbřil a nalakoval bezbarvým lakem. Výsledek je poměrně ucházející i když se mi místy folie lehce podleptala kvůli nekvalitnímu tisku. Nakonec to ani není poznat a je to to správné Vintage. Dále jsem začal vymýšlet z čeho udělám na zesilovač bednu.  Padl los na průmyslovou smrkovou spárovku, protože když už Vintage, tak to přeci nezprzním nějakou dřevotřískou. Desky jsem nařezal a slepil polyuretanovým lepidlem. Původně jsem chtěl udělat povrchovou úpravu modrým Tolexem, jenže jak už to tak u nás v té zaprděné zemičce bývá, Tolex není k sehnání a když, tak za pořádný balík. Napadlo mě tedy nahradit Tolex modrou koženkou. Tu jsem sehnal zde. Slepenému základu bedny jsem odfrézoval hrany do kulata a poté polepil koženkou kterou jsem ještě pro jistotu uvnitř přichytil kovovými sponami. Ucho a ochranné rohy jsem koupil zde. Chybělo dodělat přední stěnu s logem a výřezem pro čelo s ovládacími prvky. To bylo obzvláště pracné protože jsem v rozích musel koženku opravdu hodně přemlouvat aby se přizpůsobila kulatému rohu. Ale nakonec se povedlo. Přední stěnu jsem napasoval natěsno do složené bedny a spáru jsem zalepil bílou ozdobnou bužírkou tak. jak to na zesilovačích bývá. Nápis jsem si navrhl také v Corelu a nechal vyřezat z překližky. Celý jsem ho zbrousil, dorovnal nedokonalosti po řezání a poté ho několikrát přestříkal bílou barvou. K přední straně je přilepen dvousložkovým čirým epoxidovým lepidlem protože jsem nechtěl riskovat bílé stopy na kožence při použití vteřiňáku.

Vzhled zesilovače po vložení přední stěny a nalepení ozdobné bužírky.

Nyní scházelo přichytit celé šasi a dodělat zadní kryt. Šasi jsem přichytil pomocí dvou kusů úhelníků a přišrouboval skrz spodní stěnu. Zadní kryt je vyrobený z kusu sololitu který zbyl z nějaké skříně. Rozměřil jsem větrací otvory a vyvrtal asi 250 děr. Dále bylo potřeba vyříznout otvor pro zadní čelo. Celý kryt jsem následně zbrousil a očistil po vrtání. Aby nebyl tak olezlý nastříkal jsem ho tmavě šedou barvou aby nerušil celkový dojem.

Pohled do zesilovače před přišroubováním zadního krytu

Nyní se jistě ptáte na co, že jsem tam tedy dával indikátor vybuzení když je nakonec zavřený vevnitř. No prostě už to tak vyplynulo z konstrukce. Po přilepení nápisu na přední stranu mi prostě přišlo hloupé dělat do takto uceleného předku nějaký otvor kvůli magioku. Takže prostě a jednoduše magioko zbude pro další konstrukce.

Zakrytovaná zadní stěna. Chybí zde vrchní pojistkové pouzdro, protože se mi při finálním osazení pojistek rozlousklo a jiné zatím nemám.